Tyrkys dar bohů 2016 článek pro ročenku Art and Antiques

Autor: Martin Cinolter pro Art and Antiques

Mluví-li se o diamantech jako o „nejtvrdších slzách bohů“, tak přízvisko pro tyrkys by mělo znít „dar bohů.“ Tak jej nazývali indiáni i Peršané. Zmínky o těžení tyrkysů na Sinajském poloostrově najdeme už před 10 000 lety. Potvrzuje to nález 8 000 let starého zlatého náramku, zdobeného tyrkysy v hrobce egyptské královny Zer.

Faraoni a Egypťané měli kámen velmi v oblibě, mimo jiné jej nalezneme na Tutanchamonově posmrtné masce. Právě z Egypta a Persie pochází první zmínky a nálezy daru bohů, těžil se po staletí a těží se dodnes zastaralým a nebezpečným způsobem. Na Sinajském poloostrově jsou známé doly Serabit el-Khadim a Wadi Maghareh, jež jsou pravděpodobně nejstaršími na světě. Egypťané mu říkali „Kallai“, Arabové ho nazývali „Fairuz“ – v překladu kámen štěstí. Indiáni věřili, že přivážou-li jej na luk, stanou se vynikajícími střelci. Turci se domnívali, že chrání koně před přehřátím. Právě Turci, kteří s drahokamem nejvíce obchodovali, dali tyrkysu jméno, které se dnes celosvětově používá. Dováželi jej z Persie do Evropy a Francouzi tak kámen nazývali „pierre turquise“, což znamená turecký kámen, ačkoli se v Turecku netěží. Výraz tyrkys je tak populární, že se používá i jako název barvy. Na americkém kontinentě byl kámen indiány hojně používán jak v léčitelství, tak ve zdobení různých liturgických předmětů, šperků, zbraní, a to již dlouho před Kolumbem, o čemž svědčí nálezy tyrkysových masek. Měl velký význam v kulturách Aztéků a Mayů, které jej považovaly za posvátný kámen. Běžný smrtelník jej však nemohl nosit, byl to dar bohům. Z tyrkysu se také vytvářely nádherné obětní šperky a předměty. Za zmínku určitě stojí tyrkysová mozaiková maska Xiuhtecuhtliho, aztéckého boha ohně, která je dnes uložena v Britském národopisném muzeu. Prvopočátky použití a zpracování tyrkysu ve východní Asii leží v Indii a Číně. Používal se dokonce jako stavební prvek. V Persii je tyrkys považován za národní kámen, důkazem jsou nálezy až 5 000 let starých korálků. Posvátné perské chrámy jsou dekorovány tyrkysem zevnitř i zvenku. Známá je například kupole chrámu v Samarkandu v dnešním Uzbekistánu, která je celá tvořená tyrkysem, jenž po staletí odolává povětrnostním vlivům i přírodním katastrofám.

Mýty

Tyrkys je opředen mnoha legendami a přičítá se mu řada více či méně pravdivých vlastností. Již v minulosti byl považován za drahokam bohů a dlouhověkosti. Je přiřazován k planetě Saturnu a přináší štěstí. Dokáže pohlcovat negativní vlivy, které by mohly uškodit organismu, a ochraňuje před uhranutím. Ovlivňuje pozitivně komunikaci, podporuje rozhodnost a chrání před kritikou. Uspokojuje mysl, doplňuje energii a vyrovnává náladovost. Majitele má chránit například před uštknutím jedovatým hadem, římští císaři se s jeho pomocí bránili před otrávením. V dnešní době ochraňuje majitele mobilních telefonů před jejich zářením. Také se traduje, že pokud by zešednul, hrozí jeho majiteli nebezpečí nebo nemoc. Při jeho ztmavnutí by si měl majitel dát pozor na svého partnera neb značí nevěru. Pravdou je, že tyrkys mění barvu v závislosti na vnějších podmínkách, jde tedy o poměrně citlivý kámen, který reaguje na změny teplot, ale i např. kyselosti potu. Při vystavování těmto změnám teplot, pH pokožky nebo použitím kosmetických prostředků může tyrkys ztrácet barvu a šednout. Proto bychom jej měli pravidelně čistit pod proudem vlažné vody a na krátkou chvíli „nabíjet“ na přímém slunečním svitu. Občas je také dobré nechat tyrkys a zvláště tyrkysové šperky odpočinout na křišťálové drúze.

Šperky

Snad žádný jiný kámen nebyl a není tak rozšířený ve šperkařství po celém světě. Tyrkys má na Mohsově stupnici tvrdost 5–6, což je zhruba polovina tabulky. Dobře se opracovává a nejčastěji se brousí do tvaru cabochonu. Tyrkys je pórovitý drahokam, ve většině případů je nasáklý umělou živicí, která zlepšuje barvu a tvrdne na povrchu.

Jednou z nejčastějších úprav je stabilizace, což je impregnační metoda, která snižuje pórovitost tyrkysu, zvyšuje jeho životnost a zvýrazňuje jeho přirozenou barvu. Zlepšení barvy je možné dosáhnout také olejem, parafínem, ale i jinými barevnými látkami. V přírodě se nachází v mnoha barevných variacích. U tyrkysu je nejžádanější barvou tyrkysová a nejvzácnější zelená. Čistě modrý tyrkys je velkou vzácností, jelikož tyrkysy většinou obsahují hnědé, tmavě šedé, nebo černé žíly. Barva závisí na množství mědi, chromu, vanadu a železa. Existují i vzácné exempláře modro-fialové barvy, které obsahují nečistoty stroncia. Tyrkysy nejsou čisté, často obsahují inkluze pyritu, kaolinitu nebo wavellitu a díky nim má občas zajímavou strukturu, která se také velmi cení.

Napodobeniny

Při nákupu na tržištích a bohužel i v některých obchodech či na stáncích v obchodních domech se většinou setkáváme s nabídkou levných drahokamů, dokonce můžeme nalézt i napodobeniny tohoto populárního kamene. Nejpravděpodobněji můžeme narazit na tyrkenit, což je dobarvený magnezit. Stále se jedná o dráhy kámen, který však s tyrkysem kromě barvy (která se pravému tyrkysu stejně nepodobá) nemá nic společného. Rozdíl bude také samozřejmě v ceně. Tyrkys se málokdy najde ve velkém rozměru, tyrkenit skoro v jakémkoli. Tyrkys je charakteristický více zelenou, ne příliš sytou barvou, tyrkenit bývá sytě modrý. Často se používá také stabilizovaný chryzokol či barvený howlit. Velice častou simulací tyrkysu ve starožitných špercích je sklo, které je celkem dobře rozeznatelné. V Evropě byl tyrkys po několik staletí považován za polodrahokam, hlavně kvůli své nižší tvrdosti a větší dostupnosti, a tak nalezl oblibu zejména u středních vrstev obyvatelstva. V 19. století začal postupně nabývat na popularitě a více se používat v kombinaci se zlatem (dříve se používal spíše ve spojení se stříbrem). Největší oblibě se těšil v druhé polovině 19. století v kombinaci s perlami.

Ve viktoriánských prstýncích se často kombinoval s diamantovými routami, občas v nižší ryzosti zlata. Zajímavé jsou i kombinace s australskými opály nebo s markazity. Někdy ve starožitnostech nalezneme tolik populární stříbrné filigránové náramky či prsteny s modrými či zelenými tyrkysy v kombinaci s emailem à la Čína, vyráběné ve 20. letech 20. století. Velké oblibě se začal těšit hned po objevení Tutanchamonovy hrobky v roce 1922. Její objevení doslova zvedlo vlnu zájmu o šperky v egyptském stylu, kde díky jeho posmrtné masce měl tyrkys dominantnější postavení. V 50. letech minulého století narůstaly na oblibě mexické stříbrné šperky hlavně v kombinaci s tyrkysy. Jak jsem již zmínil, tyrkysy se brousí hlavně ve tvaru cabochon, ale párkrát jsem měl v obchodě šperky s nádherně řezaným tyrkysem třeba ve tvaru lotosového květu. Moderní šperkařství rádo využívá tyrkys v jeho původním tvaru, jako decentně vyleštěné valounky, třeba v náušnicích nebo jako korálové náhrdelníky. Lidé přijali dar od bohů. Kouzlu jeho krásných a výrazných barev podlehlo mnoho generaci napříč světem a kulturami. Hřeje se na světle obliby a ještě dlouho bude.