Jaroslav Kůs – vůdčí osobnost československého šperkařství 1. poloviny 20. století

Autor: Veronika Kulíková, Mgr. Ivona Vesecká

Dle svědectví svých současníků byl kreativním, talentovaným a pracovitým mužem, ostatně celé dvě desítky let se pohyboval na výsluní českého zlatnického řemesla. Od narození Jaroslava Kůse, předsedy dvou významných spolků a autora názvu družstva Soluna, loni uplynulo 135 let.

Klenotnictví se manželům Kůsovým jako povolání příliš nepozdávalo, nepovažovali ho za pořádné řemeslo. Činorodí šumavští obchodníci si pro svého syna nejspíše představovali úplně jinou práci, mladý Jaroslav se však přesto zlatníkem v rakousko-uherské Vídni vyučil. Možná právě kvůli nepříliš nadšenému postoji rodičů žil při studiích ve velice skromných poměrech, po vyučení se však postupně vypracoval až k vlastní společnosti. Přesně půl roku po jeho 35. narozeninách a v den 7. výročí konce 1. světové války, 11. listopadu 1925, byl vydán živnostenský list zlatnické dílny Kůs a Stein, jejíž provozovna sídlila v Melantrichově ulici č. 5 v Praze. Kůsův společník byl kvůli židovskému původu nucen firmu v roce 1938 opustit, dále ji tak provozovala pouze rodina.

Významnou osobností ve zlatnických kruzích se Jaroslav Kůs stal už ve 20. letech, kdy bedlivě sledoval světové trendy, podle kterých pak v jeho dílně vznikaly šperky. Moderní práce z Kůsovy firmy se následně staly vzorem pro mnoho dalších československých zlatnických dílen. Kromě řemesla samotného byla pro Kůse zásadní jeho organizační a edukační činnost. Od roku 1929 byl předsedou Spolku absolventů Státní odborné školy v Turnově, který vznikl z jeho iniciativy. Účelem organizace bylo zajišťování odborného dohledu nad vzděláváním, které mělo držet krok se světovými trendy a vychovávat kvalifikované odborníky v oblasti šperkařství.

V předválečném období se rovněž stal předsedou Jednoty společenstva zlatníků, stříbrníků a klenotníků, které se vlivem politického vývoje v roce 1947 přetvořilo na družstvo Soluna. Autorem tohoto názvu byl právě Jaroslav Kůs. Zajímavě v něm zkombinoval latinské výrazy pro slunce a měsíc, které zároveň symbolizují zlato, respektive stříbro – „sol“ a „luna“. Soluna jako název pro nově vzniklé družstvo zvítězila nad konkurenčními návrhy Aurex a Zlatana.

Neméně významným počinem bylo i jeho úsilí o založení časopisu Československý zlatník. Toto periodikum, jak sám napsal, mělo sloužit všem složkám řemesla:

„Dosahujeme cíle, který byl vytčen před dávnými časy. Dosahujeme úkolu, jehož splnění požadoval program všech bývalých korporací doby předmnichovské. Dík usilovné práci, uvědomělému citu a pochopení i lásce k řemeslu zlatnickému nejenže se podařilo organisační samostatné sloučení v jeden celek, ale nyní můžeme pomocí našeho časopisu rozvinout práci a činnost takovou, abychom se přiblížili k dobám, kdy čeští zlatníci měli světovou pověst……. Použijeme našeho časopisu k tomu, aby razil cestu našim výrobkům a tvorbě do ciziny, aby byl ukazovatelem toho pěkného, co umíme a dovedeme a co chceme světu ukázat…“

(KŮS Jaroslav: Úvod. Československý zlatník, roč. 1 (1945), č. 1, s. 1.)

Po druhé světové válce Jaroslav Kůs pokračoval ve svém podnikání. Ve firmě působily také jeho dvě děti, syn Jaroslav byl statutárním zástupcem, ale pracoval především jako klenotník, dcera Věra byla účetní společnosti. Během života Kůs bohužel dvakrát ovdověl, jeho třetí manželkou se stala Heda Janoušková, matka budoucí herečky Aťky Janouškové. Právě ona později ráda říkávala, že „ze dne na den získala dva prima sourozence“.

V rámci svého celoživotního úsilí o rozvoj zlatnického řemesla, a zejména jeho obnovu po válce, se Kůs podílel i na organizaci veletrhů a výstav. Významný byl pro zlatnickou obec druhý poválečný pražský veletrh, který se konal v březnu 1947. Expozice zlatníků byla z těch drobných totiž jediná, kterou navštívil prezident Edvard Beneš s chotí Hanou.

Směr, kterým se Československo v druhé polovině 40. let ubíralo, nepřál kromě soukromého podnikání ani řemeslu, kterému Jaroslav Kůs zasvětil celý život. Nesouhlasil s kroky, které negativně zasahovaly do systému odborného zlatnického vzdělávání, a hlasitě proti nim vystupoval. Režim po něm rovněž požadoval, aby ze své pozice podpořil vládu Klementa Gottwalda, což kategoricky odmítl.

Jaroslav Kůs, který se kromě vedení své úspěšné firmy významně zasloužil o sjednocení zlatnického řemesla a zvyšování jeho odborné úrovně, zemřel náhle na ulici 6. července 1948. Jeho podnikání bylo formálně převedeno na syna Jaroslava, již roku 1951 ale byla společnost s odůvodněním „zánik živnostenského oprávnění“ jako tisíce jiných vymazána z evidence.

Když Jaroslav Kůs starší zemřel, truchlila pro něj celá zlatnická obec. V novinách vyšlo mnoho kondolenčních i pamětních oznámení na důkaz toho, jak hluboký respekt a úctu si mezi lidmi kolem řemesla vydobyl – a jak velká osobnost navždy odešla.