Skleněný objekt z harrachovské sklárny, v odborné literatuře označovaný jako „stojánek“, byl zhotoven v období biedermeieru z čirého bezbarvého skla se zatavenou porcelánovou pastou, a je precizně zdoben broušeným dekorem. Vzhledem ke stáří je v dobrém stavu; několik nepatrných oťuků na hranách předmětu je viditelných na fotografiích.
Stojánky (také postamenty) tohoto typu vycházely z barokních relikviářů, monstrancí a pacifikálů. Existovalo několik variant, zejména s církevními náměty, portréty významných osobností a státníků nebo s heraldickými znaky. S produkcí zatavených keramických inkrustací začala harrachovská sklárna na Novém Světě již ve 20. letech 19. století. Požadovaný námět byl nejprve vyřezán do skla a následně vyplněn bílou hmotou s příměsí kaolinu.
Nabízený stojánek pochází z vrcholného období výroby těchto objektů, z přelomu 30. a 40. let 19. století. Tomu odpovídá i obdélný tvar „kapličky“ s námětem sv. Jana Nepomuckého. Z jejího středu vycházejí radiálně uspořádané klínové řezy evokující paprsky glorioly.
Rafinace zatavenými pastami hrála důležitou roli nejen u dekorativního, ale i u užitkového skla. Nejčastěji šlo o číšky, poháry, flakony, těžítka, pečetítka apod. Tyto předměty byly vždy bohatě zdobeny ručním broušením, zejména fazetováním a kaménkovým brusem. Číšky s nejbohatší výzdobou objednávali i samotní členové rodu Harrachů. Různé skleněné předměty tohoto typu prodával také vídeňský obchodník se sklem Josef Lobmeyr. Výtvarná a technologická úroveň těchto výrobků byla natolik vysoká, že se směle mohla rovnat produkci francouzských či anglických výrobců. Dochované kusy se dnes nacházejí v muzejních sbírkách v Čechách i v zahraničí.
(Zdroj: MERGL, Jan a kol., Z Nového Světa do celého světa: 300 let harrachovského skla, Praha 2012, s. 74-83.)
Předmět se v minulosti nacházel ve významné sbírce Matouše Mandla (1865-1948) v Plzni. Více o této osobnosti zde.
