Jantar – zlato severu
Autor: Magdalena Kořínková
Vraťme se v čase přibližně o 50 milionů let do minulosti. Země je úplně jiná. Žijí zde jiní tvorové, rostou odlišné rostliny, létá hmyz, který bychom dnes určitě potkat nechtěli. Slyšíme zvuky prehistorické přírody. Po náhlé subtropické klimatické změně se začíná dařit jehličnanům. Teplota i vlhkost vzduchu stoupá, a tak stromy pro svou obranu tvoří více a více pryskyřice.
Možná se teď podivujete, proč zde, v blogu Antiques Cinolter, píšeme „cestu do pravěku“. To proto, že právě v této době začalo vznikat zlato severu – jantar.
Když se řekne jantar, představíme si medově zlatavý skvost s nádechem pradávných časů. Kromě nejčastější barvy se ale vyskytuje v osmi barevných variantách: nejběžnější žlutý, oranžový, červený, bílý, hnědý, najdeme ale i vzácný modrozelený a černý nebo mechový. Nejkrásnější a nejcennější je červený jantar z oblasti Chiapas v Mexiku, nádherný modrý jantar byl nalezen na Sicílii. Od nás z českých zemí pochází neprůhledná odrůda, podle lokality nálezu nazvaná valchovit.
Víte, že…
… přestože jantar není v pravém slova smyslu kámen, řadí se mezi minerály? Na rozdíl od drahých kamenů, které mají krystalickou strukturu, má jantar strukturu amorfní (tedy beztvarou). To je dané tím, že vznikl ztuhnutím organické hmoty v nejrůznějších tvarech.
Nejčastěji se nalézá v podobě menších valounků, zrnek nebo kapek. Největší exempláře byly velké asi jako lidská hlava a vážily okolo 10 kg. Z velkých kusů se pak vyráběly opravdové skvosty, např. překrásné jantarové popelníky. Největší naleziště jantaru je na jižním pobřeží Baltského moře – až 90 % veškerého jantaru se našlo právě tady, a s těžbou se začalo už v roce 1860.
Posel z dob minulých
V jantaru často najdeme uchovaný hmyz, části rostlin, ptáků (včetně barevných per), dinosaurů, hadů, žab nebo ještěrek. Jedním z nejvzácnějších nálezů je Ještěrka Gierlowská – v kousku jantaru zachovaná ještěrka nalezená v roce 1997 v písku gdaňské pláže. Právě takové jantary mají úžasný paleontologický význam.
Říkáte si, že by se díky DNA uchovanému v jantaru dali naklonovat pravěcí živočichové? Bohužel – nebo naštěstí – to není možné. DNA se totiž v subfosilní pryskyřici neuchová. Přesto jsou vzorky už dávno neexistujících ekosystémů uchovaných v jantaru pro vědce velmi cenné.
.jpg)
Lze jantar vyrobit?
Možná byste si řekli, že pryskyřice je kolem nás stále dost, a tak by nemělo být těžké jantar vyrobit. Opak je ale pravdou. Pokusy o umělé vytvoření jantaru se objevovaly už od 19. století. Když se to nedařilo z pravé pryskyřice, zkoušelo se to i ze skla jantarové barvy nebo přetavených úlomků pravého jantaru.
Přestože chemické složení i předpokládaný postup vzniku jsou poměrně dobře známy, proces tvrdnutí, polymerace, oxidace, izomerizace a kvašení pryskyřice ve vlhkých sedimentech, které se vytvářely na dně lagun nebo v deltách řek, a také miliony let uchovávání a konečný proces zrání v alkalické zemině se zatím napodobit nepodařilo.
Pravý, nebo falešný?
Přesto dnes můžete často narazit na falešný jantar vyrobený z komerčních pryskyřic a barviv. Některé kousky dokonce obsahují i hmyz. Pravost jantaru lze ověřit tak, že ho vystavíte plamenům – umělý se začne rozpouštět a krčit. Tento postup ale rozhodně nedoporučujeme! Přestože pravý jantar taje až při teplotě 287 °C, nesmíme zapomínat, že se stále jedná o pryskyřici, a ne kámen, je tedy hořlavý a mohl by se značně poškodit nebo i zničit.
Snazší a šetrnější způsob je ověření pomocí ultrafialového záření, nebo vhození do sklenice slané vody. Pravý jantar má nízkou měrnou hmotnost a je až překvapivě lehký, a tak plave na hladině.
Dalším „neškodným“ způsobem je tření hadříkem, kdy u pravého jantaru vznikne záporný elektrostatický náboj, takže jantar začne přitahovat prach nebo drobné natrhané papírky. Pokud si nejste jisti pravostí, raději neexperimentujte a přineste jantar k nám, rádi vám pomůžeme a poradíme.
Historická obliba jantaru
Pro naše předky měl jantar úžasný význam. Připisovali mu magickou moc, a díky tomu, že po zahřátí příjemně voní, byl využíván i jako kadidlo. Má i dezinfekční účinky. Není proto divu, že se s ním obchodovalo po celém, v té době dostupném, světě.
Právě jantar dal název prastaré obchodní trase spojující Evropu od Baltu až po Středozemní moře. Jantarová stezka se v písemných zprávách poprvé objevila už u římských autorů Tacita nebo Plinia Staršího v období 400 let př. n. l.
Víte, že…
… jantar byl nalezen i v pohřební výbavě egyptského faraona Tutanchamona?
Pro svou krásu je jantar od pradávna využíván ve šperkařství, zdobilo a zdobí se jím ale také nádobí nebo obkladové destičky. Vysoce oblíbený byl jantarv období renesance a baroka, kdy se jím obkládaly šperkovnice, kazety a kabinety, vyráběly růžence a náhrdelníky. Jantarové zdobení bychom ale našli i na oltářích a křížcích.
Jantarové šperky
Jantarem lze ozdobit jakýkoli šperk – od náušnic, přes náramky, prsteny až po náhrdelníky nebo tiáry. Přestože jantar přečkal do dnešních dnů miliony let, snadno se poničí. Vysoká teplota a současné chemikálie (takže i parfémy) mu mohou silně uškodit, a při nesprávném uložení ve šperkovnici mezi ostatními šperky poškrábat. Jantarový šperk by tedy měl mít vlastní šperkovnici, a čištění by měli provádět odborníci.
Pořízením jantarového šperku získáte nejen překrásný kousek, který úžasně doplní vaši osobnost, ale také poselství dob dávno, dávno minulých.
