Sklářství Kralik a zlaté časy sklárny Lenora
Pokud se v tematice skla příliš dobře neorientujete, můžou vám znít slova jako Kralik nebo Lenora skoro jako šifry. Pro milovníky skla je ale jméno Wilhelm Kralik a s ním spojené skvosty z lenorské sklárny znakem luxusu, kultivovanosti a elegantního životního stylu. Jejich jemná krása ani postupem času neztrácí na lesku – o hodnotě nemluvě!
To, že české sklářské společnosti jsou ve světě po staletí uznávané, jsme psali už v jednom z našich předchozích článků. Sklářské řemeslo získávalo v Čechách své zvučné jméno už od 13. století, tradice rytí do skla byla položena právě u nás už za vlády císaře Rudolfa II., a celosvětový věhlas si získalo také dokonale čiré sklo dodnes známé pod názvem český křišťál. České sklárny jsou známé po celém světě, a mezi ty nejznámější patří i sklárna Lenora.
Meyrův synovec
Wilhelmu Kralikovi (narozený 17. prosince 1806 v Kaltenbachu, dnešních Nových Hutích) bylo sklo doslova předurčeno. Jeho dědeček z matčiny strany byl výrobcem zrcadel, otec Wilhelmovy manželky Anny, Ferdinand Pihnak, byl sklářským mistrem, a její matka Anna Meyr byla sestra Johanna Meyra, provozovatele sklárny Adolf u Vimperka.
Právě Johann Meyr se stal v životním příběhu Wilhelma Kralika jednou z nejdůležitějších postav. Johann Meyr byl Wilhelmovým kmotrem, a následně se postaral i o celé jeho vzdělání, protože si ho vybral za svého nástupce.
Wilhelm Kralik tak po studiích nastoupil do huti Adolf, a po smrti Johanna Meyra v roce 1841 se společně s Josefem Taschekem stali dědici Meyrem vybudovaného sklářského komplexu. Jen o rok později, na jaře 1862, však zemřel i Josef Taschek. Ten svůj podíl ve sklárnách Lenora a Adolf odkázal jednomu ze svých synů – rozhodnutí, který syn podíl převezme záviselo na tom, který z nich by se chtěl sklářství věnovat. Protože ani jeden ze synů o sklářství nejevil zájem, Kralik Taschekovým synům vyplatil podíl, a veškeré podnikání v hutích Lenora, Adolf, Nové hutě, Františkov a Arnoštov přejal pod názvem „Meyr´s Neffe“ („Meyerův synovec“).
Zlaté časy lenorské sklárny
Za jeho vedení vznikala unikátní neorenesanční a irisová skla, která si vysloužila mnohá ocenění, vyznamenání a řádů. Kralik byl nositelem „Zlatého kříže za zásluhy s korunou“, „Řádu Františka Josefa“ i mnohých dalších, a byl dokonce povýšen do rakouského rytířského stavu s šlechtickým predikátem von Meyrswalden.
Po smrti Wilhelma Kralika (1877) převzali vedení firmy jeho čtyři synové. Ti i přes počáteční podnikatelské nesnáze a následné rozdělení firmy (1881) na sklárnu v Lenoře a Arnoštově, následně zaregistrovanou pod názvem Wilhelm Kralik Sohn, dokázali firmu pozvednout a svou produkci prvotřídního foukaného skla vyvážet do řady zemí po celém světě.
Sklárna disponovala brusírnami, malírnami i ryteckými dílnami a zaměstnávala kolem 500 osob. Rodinná firma tak koncem 19. století zažívala své zlaté časy. Důležitým faktorem lenorské sklárny byly její specifické dekory, které se staly „poznávacím znamením“ pro výrobky firmy. Velmi výrazným symbolem byly ploché mačkané květy s barevnými kontrasty, okvětní lístky nebo drobná skleněná kvítka – tyto přírodní motivy zasahují téměř do každého zdobení. Typickým znakem výrobků pocházejících z lenorské sklárny se staly výrobky z čirého skla na konci nabíhajících do barevných sklovin pastelových tónů, hlavně zelené, tyrkysové, žluté či růžové.
Lenorské sklo v Antiques Cinolter
I u nás v Antiques Cinolter najdete nádherné kousky ze světoznámé dílny lenorské sklárny, díky nimž se i vaše domovy rozsvítí nebývale decentní krásou. Překrásná skleněná miska zdobená zelenými nálepy ve tvaru žaludů a dubových lístků nebo úžasné secesní vázy s sebou nesou příběhy těch, kteří do nich vkládali šperky, laskominy, a do váz květiny od milenců, manželů, přátel i rodinných příslušníků. Staňte se i vy pokračovateli těch, kteří tyto příběhy budou i dál vnášet do jedinečných starožitných skvostů.