Drahokamy, polodrahokamy, nebo drahé kameny?

Posted on: 7.08.2020

Jsou krásné, barevné, lesklé a cenné. Oslňovaly už před deseti tisíci lety, a nejinak je tomu dodnes. Aby byl ale minerál neboli nerost zařazen do vybrané společnosti drahých kamenů, musí splňovat určitá kritéria. Drahý kámen se musí líbit, musí mít vysoký lesk, lom světla, atraktivní barvu, být čirý nebo průhledný. Někdy stačí splnit jen jednu z vlastností a již se kámen počítá mezi drahé kameny. Nebylo tomu ale tak vždy. Pojďme se společně podívat do historie polodrahokamů, drahokamů a vůbec drahých kamenů.

 

Dříve se mezi drahokamy počítaly jen ty vzácné a velmi drahé kameny, zatímco do kategorie polodrahokamů se řadily ty, které byly vcelku běžné. Rozdělování kamenů mezi drahokamy a polodrahokamy se poprvé objevilo až v polovině 19. století.

 

Polodrahokamy

Jako polodrahokamy byly až do roku 1935 označovány ty minerály, které nesplňovaly nejméně jednu z podmínek, které určovaly, jestli „ještě“ budou patřit mezi polodrahokamy, nebo „už“ mezi drahokamy. Mezi tyto podmínky patřila průhlednost, tvrdost a vhodnost k broušení.

 

Víte, že…
… kvalitní polodrahokam mohl mít vyšší cenu než nepříliš kvalitní drahokamy?

 

Které kameny se tedy dříve řadily mezi polodrahokamy:

  •         křemen (různé barvy)
  •         granát (červený a zelený)
  •         tyrkys
  •         topaz (žlutý)
  •         nefrit (zelený a bílý)
  •         turmalín (růžový, zelený a černý)
  •         zirkon (červený, oranžový)

 

Drahokamy

Do onoho roku 1935 se za drahokamy považovaly jen ty minerály, které byly průhledné, vhodné k broušení, a měly tvrdost vyšší než 8. stupeň Mohsovy stupnice tvrdosti. Ostatní kameny, přestože splňovaly všechny dané podmínky s výjimkou dosaženého 8. stupně Mohsovy stupnice tvrdosti, už spadaly mezi polodrahokamy. Paradoxem je, že podle tohoto hodnocení by měl být mezi polodrahokamy zařazen i smaragd – jeho tvrdost totiž kolísá mezi 7,5 a 8. A vida – přesto smaragdy historicky řadíme mezi nejhodnotnější kameny, které společně s diamanty, safíry a rubíny tvoří základní čtyřku „top drahých kamenů“.

 


Drahé kameny

Právě pro tyto nepřesnosti a překrývání byl tedy termín „polodrahokamy“ v daném roce 1935 zrušen, a to vydáním nového závazného názvosloví kamenů mezinárodní organizací BIBOA (Bureau International des Associations de Fabricants, Grossistes et Détaillants de Joaillerie, Bijouterie, Orfévrerie et Argenterie, se sídlem v Haagu). Kompromisem se došlo k zavedení nového termínu „šperkové (drahé) kameny“. Tak se od té doby označují všechny další – i průsvitné a neprůhledné minerály používané na výrobu šperků.

Co vlastně tedy lze považovat za drahý kámen? Dle definice Mezinárodní klenotnické konfederace CIBJO, která také zveřejňuje seznamy uznaných drahých kamenů, jsou to „přírodní anorganické materiály s výjimkou kovů používané ve špercích a uměleckých výrobcích“. Tedy se jedná o více než 100 různých přírodnin (minerálů nebo hornin), které splňují optické a fyzikální vlastnosti (barva, průhlednost, lesk, tvar atd.), mají určitou odolnost a jsou vhodné pro užití ve špercích, a samozřejmě mají svou hodnotu. Ta je ale značně závislá na módních trendech a dalších faktorech. 

Pět kategorií drahých kamenů

Celkově můžeme členit drahé kameny do pěti kategorií:

  1. hlavní drahé kameny, jako např. diamant, korund (safír, rubín), beryly (např. odrůda smaragd či akvamarín), topaz, granát, opál, turmalín atd. 
  2. vedlejší, mezi které lze řadit perly, křemen a jeho odrůdy, jantar, tyrkys... 
  3. obecné jako třeba chalcedon, achát, nefrit, jadeit, živce... 
  4. raritní, kdy nejsou užívány běžně pro tyto účely, jako např. andalusit, anatas, rutil ... 
  5. syntetické, uměle vyrobené

Drahhokamy můžeme také řadit z hlediska původu na minerální resp. nerosty (diamant, korundy, beryly, quartz, turmalín, rubelit atd.) a drahokamy rostlinné (jantar) či  živočišné  (perla, perleť, mořský korál, mušle, případně ambra).

 



Jak a který vybrat?

Pokud se rozhodnete investovat do šperku s drahým kamenem, skvělou volbou je právě ten starožitný. Byl zaručeně vytvořen ručně a hodnotu šperku podtrhne nejen materiál, ze kterého byl vyroben, ale právě vysoká starožitná řemeslná hodnota. Vždyť dnes už jen málokdo dokáže vyrobit šperky ručně v takové dokonalosti, jako to dokázali staří mistři zlatníci, a o starých brusech kamenů nemluvě.

Navíc každý starožitný šperk má punc originality a nestane se, že se stejnou ozdobou potkáte někoho jiného. Jeho atraktivitu leckdy zvyšuje příběh, který se za ním skrývá.

 

Zajímavosti