Tento eshop používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Více informací Přijmout všechny cookies Personalizovat
Přijmout zvolené cookies

Čeští šperkaři přelomu 19. a 20. století

Zveřejněno dne: 05.04.2023
 
Přelom 19. a 20. století byl obdobím, kdy se do řemeslného zlatnictví začal vnášet umělecký nádech i z jiných oborů. Podobu šperků začali ovlivňovat nejen zlatníci a klenotníci, ale také architekti, skláři, malíři, sochaři či scénografové. Změnil se také náhled na užívání nejrůznějších materiálů a technologií - šperk se nově proměnil z ozdoby či užitného předmětu na individuální umělecké dílo, které hrdě neslo jméno svého šperkaře.
 
Svěží vítr z Francie
Na počátku 20. století, v období, kdy uměleckému světu vládla secese, určovala české šperkařství především Uměleckoprůmyslová škola v Praze. Významnou roli v tom hráli pedagogové Celda Klouček a Emanuel Novák, jejichž velkým vzorem byl významný francouzský secesní klenotník, sklář a designér René Lalique.
Podobně smýšlející umělci se setkávali v uměleckých sdruženích. Velmi významná byla v tomto oboru skupina Artěl (založena 1908), jejíž Desatero o moderním šperku se stalo inspirací pro poválečnou šperkařskou tvorbu. Významnými členy Artělu byli šperkaři Rudolf Stockar, František Kysela, Vratislav H. Brunner a sochař, medailér, šperkař a designér Jaroslav Horejc.
České šperkařství 19. a 20. století se pojí i s dalšími významnými jmény jako František Anýž, Josef Ladislav Němec či nezaměnitelná Marie Křivánková. My vám přinášíme jejich drobné medailonky.


 

František Anýž (1876–1934)
Vyučený modelér, formíř a cizelér železné litiny byl natolik nadaný, že mu bylo doporučeno studium na Umělecko-průmyslové škole v Praze. Školu absolvoval roku 1899, a poté podnikl studijní cestu po Německu a Paříži, kde navštívil Světovou výstavu a seznámil se s prací proslulých šperkařů Laliquea či Fabergéa.
Jeho život se i nadále točil okolo kovů – založil závod na odlévání a tepání kovových předmětů, vystavěl halu se slévárnou, ražebnu medailí, plaket a odznaků. Po roce 1918 se začal věnovat sochařství a tvorbě dekorativních předmětů, jeho stylové šperky byly často zdobeny českými granáty.




 
Josef Ladislav Němec (1871–1943)
Josef Ladislav Němec pocházel z rodiny zlatníka a stříbrníka Václava Němce, který se významně podílel na vzniku Odborné pokračovací školy pro zlatníky. Od roku 1971 měl také vlastní zlatnickou a stříbrnickou dílnu, a jako člen pražské Obchodní živnostenské komory své šperky vystavoval. Protože se angažoval také v politice, s dílnou mu pomáhal právě jeho syn Josef Ladislav Němec. Ten znalosti z dílny svého otce rozšířil díky studiím v Paříži, kde se naučil mj. techniku emailu. Během studijní cesty navštívil také Londýn, Drážďany, Brusel a Antverpy, a díky nabytým zkušenostem se po návratu do Prahy stal ředitelem Pokračovací školy pro zlatníky a příbuzná řemesla.
Dílna otce a syna Němcových přispěla k vytvoření silného secesního proudu v českém šperkařství. Josef Ladislav Němec patří bezpochyby mezi nejvýznamnější zlatníky české secese.

 
Marie Křivánková (1883–1936)
Studovala Pokračovací školu pro zlatníky, stříbrníky a příbuzná řemesla. Po studiích se stala nejprve úřednicí, a poté návrhářkou šperků v pražské zlatnické firmě Maxe Schobera, inspirovala se šperky stylu pozdní secese vídeňských dílen Wiener Werkstätte.
Charakteristickým rysem jejích šperků je spirála, voluta, šroubovice a meandr provedené filigránem či granulací. Ráda využívala i řetízek, který díky prověšení tvořil ověsky na koncích často zdobených kameny. S oblibou využívala výrazné centrální kameny, ať už smaragdy, onyxy, záhnědy či syntetické rubíny. Do stříbrných šperků fasovala i broušená barevná sklíčka.
Byla ve svém oboru natolik úspěšná a její tvorba natolik výrazná a žádaná, že se osamostatnila a vedla na Václavském náměstí v Praze vlastní šperkařský, klenotnický a starožitnický obchod. Podle jejích návrhů šperky vyráběli např. Roman Jankovský, František Hladík, Pavel Vávra nebo František Javůrek. Právě ten dle návrhu Marie Křivánkové na začátku 20. století vyrobil výraznou oválnou brož ze žlutého 14karátového zlata a velkého jaspisu, která byla donedávna v nabídce u nás v Antiques Cinolter, a nyní už má svou majitelku.




 
Stopy dávných časů
Vždy, když vezmete do dlaně starožitný šperk, představte si umělce, který za jeho vznikem stál. Kolik času strávil přípravou návrhu, vymýšlením každého detailu a následně jemnou prací a zdobením.
Starožitné klenoty v sobě i po mnoha letech nesou hlubokou historickou i uměleckou stopu, kterou u mnohých moderních, strojově vyráběných šperků nenajdete. 
Přijďte si vybrat staronový šperk do Antiques Cinolter a obohaťte svou šperkovnici a styl o jedinečné kousky.
 
 
Byl pro vás tento blogový příspěvek užitečný?