Bronzová plastika s názvem „Večer II“ od českého akademického sochaře Břetislava Bendy byla původně komorní předlohou pro plastiku v životní velikosti, která byla realizovaná ve dvou odlitcích - jedna se stala dominantou vstupní haly hotelu Imperial v Karlových Varech a druhá je umístěna v interiéru Ministerstva školství v Praze, v Karmelitské ulici. K předmětu je vystaven certifikát pravosti (viz fotografie).

Břetislav Benda (1897–1983) absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze a byl žákem zakladatelů moderního českého sochařství J. V. Myslbeka a Jana Štursy. Za svého života vytvořil rozsáhlé dílo – mnoho komorních plastik a více než sto soch v životní a nadživotní velikosti, umístěných v ČR i v zahraničí. Bendovo dílo lze považovat za dovršení uměleckého odkazu Jana Štursy.

Hlavním tématem, kterému se sochař Benda věnoval, byly postavy žen, zejména akty; sám byl nazýván sochařem ženského těla. To dokládá slovy: „Neznám motiv krásnější než žena ve všech svých obměnách; pro sochaře je nevyčerpatelným námětem. Svými plastikami chci vyjádřit nekonečnou krásu lidského těla, ale i další lidské pocity.“

"Přemýšlející" je jednou ze zcela výjimečných plastik od českého akademického sochaře Břetislava Bendy z období dvacátých let minulého století. Prof. Jiří Kotalík v monografii Břetislav Benda z roku 1982 o ní uvádí, že patří k nejvýznamnějším tvůrčím ziskům českého sochařství z daného období. Plastika byla poprvé vystavena na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v roce 1925 v Paříži, kde bylo Bendovo sochařské umění vysoce oceněno. K předmětu je vystaven certifikát pravosti (viz fotografie).

Akademický sochař Břetislav Benda (1897–1983) absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze a byl žákem zakladatelů moderního českého sochařství J. V. Myslbeka a Jana Štursy. Za svého života vytvořil rozsáhlé dílo – mnoho komorních plastik a více než sto soch v životní a nadživotní velikosti, umístěných v ČR i v zahraničí. Bendovo dílo lze považovat za dovršení uměleckého odkazu Jana Štursy.

Hlavním tématem, kterému se sochař Benda věnoval, byly postavy žen, zejména akty; sám byl nazýván sochařem ženského těla. To dokládá slovy: „Neznám motiv krásnější než žena ve všech svých obměnách; pro sochaře je nevyčerpatelným námětem. Svými plastikami chci vyjádřit nekonečnou krásu lidského těla, ale i další lidské pocity.“

Plastika "Letec" od českého akademického sochaře Břetislava Bendy byla udělena jako Cena prezidenta Československé republiky vítězi Mezinárodního leteckého sletu v Plzni v roce 1931. Předlohou této plastiky je Bendova socha v životní velikosti z roku 1925, umístěná na budově Ministerstva obrany ČR v Praze 6. K předmětu je vystaven certifikát pravosti (viz fotografie).

Břetislav Benda (1897–1983) absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze a byl žákem zakladatelů moderního českého sochařství J. V. Myslbeka a Jana Štursy. Za svého života vytvořil rozsáhlé dílo – mnoho komorních plastik a více než sto soch v životní a nadživotní velikosti, umístěných v ČR i v zahraničí. Bendovo dílo lze považovat za dovršení uměleckého odkazu Jana Štursy.

Hlavním tématem, kterému se sochař Benda věnoval, byly postavy žen, zejména akty. Byl nazýván "sochařem ženského těla" a skutečně dokázal ve svých sochách evokovat prostou krásu, intimní náladu, pocit štěstí i další emoce, které v sobě nesou uměleckou i lidskou hodnotu.

Specifickou část tvorby sochaře Břetislava Bendy tvoří návrhy a realizace sportovních trofejí. Mladá republika se i díky sokolské tradici intenzivně zaměřovala na rozvoj tělovýchovy a sportu formou soutěží. Nejvyšším oceněním všech sportovních disciplín bývaly ceny prezidenta republiky. Sochař Benda se stal tvůrcem řady z nich. Svoji roli sehrála i skutečnost, že byl nejenom uznávaným umělcem a osobně se znal i s prezidentem T. G. Masarykem, ale že též sám sportoval, výborně lyžoval a cvičil v Sokole. 

Plastika "Vstupující do vody" od českého akademického sochaře Břetislava Bendy byla v období přelomu dvacátých a třicátých let minulého století realizována v bronzu i kameni, např. v nadživotní velikosti v Náchodě. Kromě článků je uvedena i v monografii Břetislav Benda sepsané profesorem Kotalíkem a vydané v roce 1982, a v publikaci Břetislav Benda, sochař republiky, vydané v roce 2025. K předmětu je vystaven certifikát pravosti (viz fotografie).

Břetislav Benda (1897–1983) absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze a byl žákem zakladatelů moderního českého sochařství J. V. Myslbeka a Jana Štursy. Za svého života vytvořil rozsáhlé dílo – mnoho komorních plastik a více než sto soch v životní a nadživotní velikosti, umístěných v ČR i v zahraničí. Bendovo dílo lze považovat za dovršení uměleckého odkazu Jana Štursy.

Hlavním tématem, kterému se sochař Benda věnoval, byly postavy žen, zejména akty; sám byl nazýván sochařem ženského těla. To dokládá slovy: „Neznám motiv krásnější než žena ve všech svých obměnách; pro sochaře je nevyčerpatelným námětem. Svými plastikami chci vyjádřit nekonečnou krásu lidského těla, ale i další lidské pocity.“

Bronzová plastika s názvem „Toaleta III“ od českého akademického sochaře Břetislava Bendy patří k mimořádným dílům z 20. let 20. století. Vyniká jak mistrovskou úrovní uměleckého provedení, tak výraznou originalitou. Plastika byla opakovaně vystavována. Poprvé byla představena na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži roku 1925, kde se setkala s příznivým ohlasem místního tisku. K předmětu je vystaven certifikát pravosti (viz fotografie).

Břetislav Benda (1897–1983) absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze a byl žákem zakladatelů moderního českého sochařství J. V. Myslbeka a Jana Štursy. Za svého života vytvořil rozsáhlé dílo – mnoho komorních plastik a více než sto soch v životní a nadživotní velikosti, umístěných v ČR i v zahraničí. Bendovo dílo lze považovat za dovršení uměleckého odkazu Jana Štursy.

Hlavním tématem, kterému se sochař Benda věnoval, byly postavy žen, zejména akty; sám byl nazýván sochařem ženského těla. To dokládá slovy: „Neznám motiv krásnější než žena ve všech svých obměnách; pro sochaře je nevyčerpatelným námětem. Svými plastikami chci vyjádřit nekonečnou krásu lidského těla, ale i další lidské pocity.“

Plastika z bezbarvého matovaného skla zobrazuje císaře Josefa II. Pochází ze sklárny Josefa Riedela v Dolním Polubném, vyrobeno po roce 1880.

Figura má mikrooťuky na rukávu a ruce a výrobní vady zepředu na podstavě (viz fotografie), jinak bez dalších poškození.

Na poslední fotografii je zachycena totožná plastika zařazená do stálé expozice Národního muzea v Praze.

Skleněná plastika na nožce s kulatou podstavou pochází z 2. poloviny 19. století, pravděpodobně z Harrachova. Dekorační plastika je vyvedená do podoby mořského koně, mýtického stvoření jménem hippocampus, který má přední polovinu těla koně a zadní polovinu těla ryby. Výroba inspirovaná italským Muranem.

Stav je dobrý, kromě jednoho oťuku na hřívě koně bez poškození.

15 cm vysoký sádrový odlitek studie ženské hlavy od českého akademického sochaře a malíře Miroslava Pangráce (1924-2012). Signováno "PANGRÁC". 

Nástěnný reliéf tanečnice v pohybu odlitý ze sádry, ručně malováno a zdobeno stříkaným dekorem.

Značeno vtlačeným číslem modelu.

Ve skvělém stavu bez otluků, pouze jeden drobný oťuk malby a důlek zachyceny na fotografii. 

Figura expresivně modelované tanečnice odlitá z bronzu od českého sochaře Karla Lercha (1913-1971). Soška je umístěná na mramorovém podstavci. Značeno "L".